Protože se už platnost našich víz chýlila ke konci, vyslala nás firma na výlet do Koreje, aby nám při vstupu do Japonska udělili další devadesátidenní vízum. Nejdříve jsme se Šinkanzenem přepravili do Tokya, tam jsme se po delším čekání sešli se zmateným kolegou Okou a vyrazili vlakem a monorailem na letiště. Tam Oka zavelel k útoku na letadlo a odletěli jsme do Soulu.
V Soulu na letišti jsme si nejdříve naplnili peněženku drobnými (místní měna má kurz asi 50:1 ke koruně) a přistaveným autobusem jsme se vydali do města. K našemu velkému zklamání jsme se nejeli rovnou ubytovat ani najíst, ale byli jsme poctěni návštěvou duty free nákupního centra. Nekoupili jsme si ani hodinky Rolex ani kabelku Louis Vuitton, ale aspoň jsme trochu viděli noční Soul, a po dvaceti minutách jsme pokračovali na cestě do hotelu.
Po ubytování už jsme hladoví vyrazili do víru velkoměsta (Soul má 10 miliónů obyvatel, metropolitní oblast 23 milónů). Celkem rychle jsme našli korejskou restauraci a nacpali se pečeným masem, jehož některé kousky byly obzvláště pálivé. Při procházce jsme viděli ryby čekající na uvaření v akváriích na ulici, Honzík poprvé ochutnal jídlo na ulici a po procházce živými částmi města jsme skončili v místním klubu.
V sobotu ráno nás po luxusní a drahé (30000 Wonů) snídani čekala prohlídka města. Začali jsme ve vězení Soedaemun, kde během Japonské kolonizace Japonci mučili Korejce. Exposice byla velmi působivá, bohužel se ale uvnitř nesmělo fotit, tak toho ve fotkách moc neuvidíte. Krátkou procházkou městem (a Reného skuhrání) jsme se dostali až k místní turistické atrakci číslo jedna - paláci Changdeokgung. Prohlídka byla možná jen s průvodcem, tak jsme v davu prošli celým areálem a prohlíželi si budovy paláce, které vypadaly jedna jako druhá. Za palácem prohlídka vedla do tajné zahrady, kde bylo vidět, že jsme ve chladnější části světa než Japonsko - stromy už byly pěkně obarvené.
Při další cestě městem jsme se upsali proti porušování lidských práv v Číně, někteří nakoupili hůlky, viděli sochu místního slavného generála a několik altánů mezi mrakodrapy. Celkem náhodou jsme narazili na potok Cheonggyecheon - uměle upravené koryto potoka a místní promenáda.
Hlad začínal být čím dál tím větší a tak jsme zalezli do první restaurace, která se nám líbila. Bohužel schopnost personálu domluvit se jakýmkoliv jiným jazykem než korejštinou byla nulová, tak jsme zase v zápětí vylezli a navštívili vedlejší podnik, kde přecijen angličtinu někdy slyšeli a podařilo se nám objednat další maso na pečení. Tentokrát to bylo levnější a lepší než v pátek, ale za to byl mnohem větší boj s obsluhou.
Nočním Soulem jsme pak došli až k lanovce, která nás vyvezla k Soulské věži, kde nás nahoře na rozhledně okamžitě upoutal nápis směřující nás k Bratislavě. Bohužel Praha tam nikde nebyla. Pokochali jsme se nočním Soulem a vydali se opět poznávat místní noční život. Tentokrát nás Honzík zatáhl do salza klubu, kde si pěkně zatancoval. Potom co zavřeli jsme se chtěli přesunout do dalšího taxíkem, ale cestou taxikář zjistil že mají zavřeno, tak jsme mu dali polovinu domluvené částky (20000 Wonů) a nechali se odvézt zpět. To jsme ještě nevěděli jak je zde taxi levné a jak moc jsme prodělali. Protože pak jsme šli pěšky domů a nakonec si vzali další taxík, který nás přišel už jen na 2500.
V neděli nás v Soulu čekala už jen cesta na letiště, tentokrát za světla tak jsme mohli obdivovat místní mrakodrapy a olympijský stadión. Po přeletu do Tokya jsme se s Honzíkem rozhodli nejet ještě do Nagojy, ale trochu si prohlédnout Tokyo, když už tu jsme. Hned před hlavním nádražím se před námi tyčily mrakodrapy a za chvíli jsme už byli u císařského paláce. Dovnitř se nemůže, protože tam stále pobývá císař, tak jsme si aspoň prošli park s trávníkem, který vypadal jak umělý a vyfotili se na místě kde tak činili všichni. Pak už se pomalu začalo smrákat a my, po krátké cestě metrem (které vypadá nekonečně dlouhé), jen tak bezcílně bloumali po Tokyu a o půl deváté nasedli na Šinkanzen, který nás za hodinu a čtyřicet minut dovezl do Nagoji.
