Protože byl v pondělí svátek, naplánovali jsme si s Reném výlet do vzdálenějších končin Japonska - do okolí Hirošimy. Tohle město asi všichni znáte a po pravdě řečeno nebýt atomové bomby, tak tam asi moc turistů nepřijede. Ale po pořádku od sobotního rána.
Vyrazili jsme kupodivu podle plánu na šinkanzen směr Himeji. Tam jsme vylezli ven, zjistili, že dost prší a vrátili se zpět a pokračovali až do Hirošimy. Tam už naštěstí déšť přestal a mohli jsme se tedy vydat na prohlídku města. Začali jsme místním hradem (to samé jako na většině míst v Japonsku - znovu vybetonovaný po válce), kde nás opravdu překvapil dokonalý systém navigace turistů. Od hradu už jsme se vydali k největším atrakcím, ale po cestě jsme ještě náhodou potkali odloženou parní lokomotivu.
Nejzajímavější Hirošimská památka - A-Bomb Dome - je pro Čecha ještě více zajímavá, protože ho navrhl český architekt Jan Letzel. Na nedalekém ostrově se v mírovém parku nachází nespočet pomníků obětem výbuchu. Jen čínské obětí z politických důvodů mají svůj pomník mimo centrum města. V parku se také nachází muzeum, ve kterém se dozvíte všechny okolnosti výbuchu, co mu předcházelo a třeba také to, že Američané si jako svůj první cíl pro atomovou bombu vybrali ještě dlouho před koncem války Japonsko, protože si mysleli, že Japonci by v případě, že bomba nevybuchne, nebyli schopní pochopit jak funguje. V muzeu je také model města, kde můžete porovnat, jak to vypadalo před výbuchem a po výbuchu.
V neděli jsme vyrazili do nedaleké Miyajimy, kde na nás už čekala slavná plovoucí brána. Ale ještě před tím, než jsme k ní došli, stihl René přijít o mapu v souboji s jelenem. Vítěz jí nakonec uhájil i proti ostatním a mohl by si na ní v klidu pochutnat, kdyby mu jí nevytrhl kolemjdoucí Japonec. Kromě slavné brány jsme na ostrově viděli stovky Buddhů a zajímavou podzemní svatyni, ale přeci jen po pár měsících v Japonsku už člověku všechny ty chrámy moc zajímavé nepřijdou. Nakonec jsme ještě prošli místní obchodní uličku, kde v každém druhém domě měli stroj na výrobu místních sušenek. Můžete si vybrat z mnoha náplní, kromě tradiční (a nám nechutnající) fazolové pasty i čokoláda, puding nebo sýr. Pak už jsme nasedli na trajekt a tramvají se vrátili do Hirošimy.
Pondělní ráno jsme už Hirošimu opouštěli a chystali se na druhý pokus návštěvy Himeji. Cestou nás svezl starý šinkanzen, ve kterém si člověk opravdu připadá, že se vrátil o pár let dozadu. Cesta utekla poměrně rychle, přestože tento starý vlak jezdí na místní poměry pomalu.
Himeji bylo plné dívek v kimonech, takže už od nádraží jsme tušili, že se zde něco děje. Co se slavilo nevíme, ale v průvodech nesli šťastné dívky (tak ji pojmenoval jeden z jejích nosičů) a pak slavnostně naráželi sud s rýžovým vínem. Tímto zdržením se nám trochu zkrátil čas plánovaný na návštěvu hradu, ale nakonec jsme za dvě hodiny stihli projít vše od modlitebny v nejvyšším patře po pokoje princezny v západním křídle. Pak už jsme se s hradem rozloučili a vydali se na cestu do Nagojy.
