Michal Čihař - Blog Archives for Czech

Dnes jsme se náhodou na poslední chvíli dozvědeli o přednášce Richarda Stallmana a samozřejmě jsme na ní nemohli chybět. Protože naše informace o programu byly poněkud skoupé, tak jsme stihli i předchozí přednášku v japonštině o historii svobodného softwaru v Japonsku. Z toho mála co jsem porozuměl jsem měl pocit, že by mě to nebavilo ani anglicky :-).

Pak už přišel Stallman a začal poutavě vyprávět výhody svobodného software, chvíli se obouval do Microsoftu, jindy zase do Apple nebo do Bushe. Na závěr se převtělil v božstvo Emacsu, ale uklidnil nás, že používáním Vi se nedopouštíme hříchu.

Nebo by alespoň mělo být. To je přesně poselství iniciativy GoPHP5 . Ta má za cíl donutit poskytovatele služeb nabízet PHP 5 svým zákazníkům. Způsob jakým by toho mělo být dosaženo je poměrně jednoduchý - 5. února 2008 přestanou projekty podepsané pod touto iniciativou podporovat PHP 4. Projektů je pod touto iniciativou podepsáno už požehnaně , namátkou vyberu pár co znám: Gallery, Drupal, Midgard, phpPgAdmin, Typo3 a samozřejmě phpMyAdmin . Začleněním mnoha známých projektů by se snad i mohlo dosáhnout požadovaného efektu, ale uvidíme. Když už se začalo řešit vyhazování kódu pro staré PHP, padlo za oběť i staré MySQL. Takže nová verze 3.0, která vyjde někdy po 5. únoru 2008, bude podporovat už jen PHP 5.2.0 a MySQL 5.0 a novější. Tím se otevřela cesta pro velký úklid kódu, který zajišťoval kompatibilitu s dnes již historickými verzemi obou produktů a také snadnější podpora pro nové funkce. Zároveň se tímto zbavíme jazykových souborů, které nejsou v utf-8, protože ty byly opravdu nutné jen pro starší verze MySQL, které nepodporovaly kódování. Po nějakou dobu bude ještě udržována současná vývojová větev 2.11, která bude podporovat i starší verze, ale nedočká se žádných zásadnějších změn, budou jenom opravovány bezpečnostní a jiné zásadní problémy.

Nainstalovat phpMyAdmina je poměrně jednoduché, ale na co mnoho lidí zapomíná je řádné zabezpečení. Stačí chvíli používat Google a najdete mnoho nezabezpečených instalací phpMyAdmina spoléhajících se na to, že nikdo toto URL neuhodne. Chyba, časem se provalí jakékoliv URL.

Požadavky

Předpokládám, že již máte funkční webový server s podporou php (minimálně verze 4.2.0) a databázi MySQL (minimálně 3.23.32), jejich nastavení zde nebudu rozebírat.

Instalace

Začneme samozřejmě stáhnutím ze stránek projektu a jeho rozbalením nebo instalací balíčku ve vaší distribuci. V případě balíčku z distribuce již pravděpodobně bude phpMyAdmin částečně nastaven. Dále již přistoupíme k modifikaci konfiguračního souboru.

Konfigurační soubor obsahuje několik částí: na začátku je několik základních nastavení, po nich následuje konfigurace serverů a pak mnoho dalších konfiguračních voleb, umožňujících nastavit téměř veškeré chování. Nejdříve upravíme seznam serverů, abychom mohli phpMyAdmina začít používat a pak se budeme věnovat podrobnějším nastavením. Vždy budou uvedeny jen relevantní části konfiguračního souboru, které jsou potřeba pro funkčnost probíraného tématu, v případě nastavovaní serveru je potřeba údaje zadávat do správné části (pro začátek vše k prvnímu serveru), protože phpMyAdmin umožňuje připojit se k více serverům.

Zabezpečení

Jako první věc musíme rozhodnout, jak se budeme k phpMyAdminovi přihlašovat, jestli ho budeme využívat sami nebo i další uživatelé a jestli bude přístupný z více míst.

Pokud se jedná o instalaci na pracovní stanici, můžeme zvolit zadání jména a hesla do konfiguračního souboru:

 
  $cfg['Servers'][$i]['auth_type']     = 'config';
$cfg['Servers'][$i]['user']          = 'uzivatel';
$cfg['Servers'][$i]['password']      = 'heslo';
 

A omezením přístupu pouze z lokálního počítače. Toto je asi nejlepší nastavit přímo ve webového serveru, ale vystačíme si i s phpMyAdminem:

 
  $cfg['Servers'][$i]['AllowDeny']['order'] = 'explicit';
$cfg['Servers'][$i]['AllowDeny']['rules'] =
             array('allow uzivatel from 127.0.0.1');
 

V případě přístupu více uživatelů využijeme autentizaci MySQL a zvolíme odpovídající metodu v phpMyAdminovi. Lze si vybrat mezi autentizací pomocí koláčků nebo s využitím HTTP autentizace. Ta má několik nevýhod, například kvůli návrhu HTTP neumožňuje odhlášení. Autentizace pomocí cookies navíc umožňuje (po příslušném nastavení) i přihlášení k libovolnému MySQL serveru. Proto budou ukázky používat autentizaci pomocí koláčků. Konfigurace pro obě metody se liší jen minimálně. Pro HTTP musíme nastavit jen typ autentizace:

 
  $cfg['Servers'][$i]['auth_type']     = 'http';
 

Pro koláčky samozřejmě také typ:

 
  $cfg['Servers'][$i]['auth_type']     = 'cookie';
 

A ještě heslo které bude použito pro šifrování koláčků:

 
  $cfg['blowfish_secret'] = 'tajne_heslo';
 

Toto heslo nebudeme muset nikde zadávat, je proto možné použít naprosto náhodný řetězec (pokud použijete balíček z distribuce, pravděpodobně toto heslo bylo vygenerováno už při instalaci, například Debian a SUSE toto heslo vygenerují).

Nyní by mělo být možné se do phpMyAdmina přihlásit, po zadání jména a hesla uživatele v MySQL se přihlásíme na úvodní obrazovku, kde již s programem můžeme pracovat.

Tento víkend se v Nagoji konal festival u příležitosti založení města. Sice to není kulaté výročí (400 let budou slavit až v roce 2010), ale přesto to byla velkolepá akce. Po oba dva po městě chodily průvody, sobotní byl v podstatě jen menší variantou toho nedělního. Kromě toho bylo v parku a Oasis 21 spousta doprovodných akcí, které jsme skoro žádné nestihli.

Dnešní průvod zahájily svým příjezdem historické vozy Dashi s loutkami. Na křižovatce před radnicí museli zahnout, což u tohto vozidla znamená zvednout a otočit do správného směru. Někteří účinkující se už zde předváděli a místo otočky o 90 stupňů předvedli obrat o 270, čímž si vysloužili aplaus od početného publika. Jiní se zase zvedáním nezatěžovali a prostě vůz otočili i za cenu nesmazatelné stopy na silnici. Vozy se poté srovnaly před tribunu s místní honorací a starosta slavnostně průvod zahájil vypuštěním hejna bílých holubic.

Každý vůz (resp. jeho vedoucí) byl obdarován lahví saké a pak již následovalo hudební a loutkové představení v podání osazenstva každého z vozů. V komentáři jsme se dozvěděli z jaké části Nagoji ten který vůz je a jak je starý (nejstarší je z roku 1658, nejnovější z roku 1952). Po představení se vozy opět otočily do směru jízdy (tentokrát je někteří nesli ještě déle) a vydaly se na další pouť do města.

Další částí průvodu byla vozítka pro Kaguru, což je starý hudební a taneční styl. Následovalo další předání lahví saké a krátké hudební představení. Možná bylo i taneční, ale to jsem neviděl :-). Vozítka pak následovala své předchůdce na cestě do města a po cestě se děti střídaly ve hře na bubínky.

Následovala krátká přestávka, kterou jsem využil k přesunu na druhou stranu, která byla volnější. Cestou jsem potkal cyklisty připravující se na představení, které ještě uvidíte. Mezitím začaly chodit dětské průvody, které nesly nejrůznější modely, třeba takovýto dům z plechovek od piva nebo hadrový šinkanzen.

Po dětech přišly mažoretky s městkými hudebníky. Ti zahráli nějaký místní hit na podporu obnovy části hradu zničené za druhé světové války a jeden z nich pak převzal prapor města a za doprovodu ostatní odpochodoval směr Sakae.

Následovala trochu oficiálnější část průvodu, kdy se předvedli oficiální představitelé partnerských měst, většinou v pěkně nablýskaných veteránech. Nyní již přišla řada na cyklisty, které už jsem jednou potkal a až na jeden pád se jejich představení obešlo bez komplikací. Tímto začala část průvodu, ve kterém se předváděly místní školy.

Zbytek průvodu už byl stejný jaký jsme viděli v sobotu, ale přecijen jsem měl o trochu lepší místo, tak jsem zhlédl více představení. První část byly květinové vozy s tanečníky a hudebníky, ale po nich již přišel zlatý hřeb celého průvodu - průvod tří feuduálních panovníků. Bohužel vám nejsem schopný říct který je který :-). Nicméně panovníci nám spolu se svým doprovodem předvedli několik bojových ukázek, při kterých nebyla nouze o kouřové efekty a hromady mrtvol. Celé to bylo proloženo hudebníky a princeznami (pokud chcete některou z nich pokat, stačí zajít do místního obchodního domu, který je všechny dodal :-)).

A ihned po odejití posledních účastníků a diváků průvodu byla připravena uklízecí četa uklidit cokoliv co by snad po průvodu mohlo zbýt.

PS: Pokud by vám tento výběr fotek nestačil, můžete si prohlédnout kompletní album.

Dneska jsem cestou do práce fotil, tak se můžete podívat co všechno tu můžeme potkat. Začínáme samozřejmě u nás doma a projdeme kolem hospůdky na růžku. Cestou nejspíš potkáme někoho jak zametá, protože to je přece po ránu nejdůležitější činnost. Na každém rohu člověk narazí na automaty s pitím, kterým René nikdy neodolá a hledá zde svůj oblíbený Match (ten zde najdete v tom nejvíc napravo). Několikrát na nás také vykoukne místní televizní věž, která tvoří jakousi dominantu části Nagojy, kde žijeme.

Protože tu spousta lidí jezdí na kolech, tak jich všude postávají mraky. Kéž by to tak bylo i v Praze. Na parkování aut už tolik místa nezbývá, tak není jiná možnost než je naskládat do obrovských parkovacích domů, kde vám při vyjíždění pomůže točna, aby se nemuselo dlouho couvat.

Místní pracovní zvyky jsou občas trochu překvapivé, třeba u každé stavby najdete alespoň jednoho člověka, který je připraven řídit dopravu nebo chodce v okolí, kdyby to náhodou bylo potřeba. Proto také obyčejná uzavírka části silnice znamená nutnost zaměstat spoustu lidí. Zato stavby tu rostou velmi rychle, třeba tahle ještě vůbec nebyla vidět, když jsme sem přijeli...

Cestou ještě potkáme kadeřnitví, které se tu pozná podle rotujícího tříbarevného sloupu, chrám schovaný mezi mrakodrapy a Lawsona, kam nám právě přivezli obědy v modrých bednách. To už jsme ale u práce a já hned po vchodu do kanceláří musím odložit foťák, abych o něj náhodou nepřišel.

Kolegyně Christiana slavila včera narozeniny a tak jsme vyrazili poznat místní nejoblíbenější zábavu - karaoke. Náhodně jsme vybrali jeden z domů plných karaoke místností a po trochu komplikovanější domluvě jsme nakonec skončili v místnosti v pátém patře s výhledem na ruské kolo. René a Honzík se ujali zkoumání techniky a už po chvíli nám byli schopní něco pustit mačkáním tlačítek na hlavní karaoke bedně. Během večera jsme se ještě naučili používat dálkové ovládání, takže se pouštění písniček celkem zjednodušilo. Většinu toho odzpívali Alex, Igno a Marco, ale zábava byla dobrá i přes vysoké ceny pití (pivo za 650¥).

Já fotky nemám a ostatní je zatím nezveřejnili, takže na obrázky si musíte počkat.

O víkendu jsme se vydali na horu Fuji. Předpověď počasí neslibovala nic pěkného, ale byl to byl poslední víkend, kdy ještě byly otevřené alespoň nějaké chaty po cestě, takže jsme moc na výběr neměli. Autobusem jsme dorazili do Kawaguchiko a odtud dalším autobusem na pátou stanici. Během cesty je už jasné, že nás čeká nehezké počasí a občas se divíme, jak řidič ví, kam jede. Pak již jen stoupáme nahoru a střídavě svlékáme a oblékáme pláštěnky, podle aktuálních rozmarů přírody. Nakonec se dostáváme až do výšky 3470m.n.m., kde v hotelu Fujisan přespáváme a doufáme ve změnu deště ve slunce.

To se bohužel ráno nekoná, ale přesto se vydáváme brzy ráno na cestu s nadějí, že třeba uvidíme východ slunce. Na vrcholu není ale vidět vůbec nic kromě mlhy a deště. Tak se po chvíli čekání a mrznutí rozhodujeme jít zpět dolů. Tam se bohužel ocitáme příliš brzy, takže zbytek dne strávíme čekáním na autobusy (od 8 do 11:30 na páté stanici, poté do 17:30 v Kawaguchiko).

Jak jsme se shodli s americkými spolulezci, tak sice jsme horu neviděli, ale vylezli jsme na ni :-).

Fotky ze soboty a neděle najdete u mě ve fotogalerii.

Dnes jsme se rozhodli prozkoumat místní možnosti koupání v moři. Nagoya je přece přímořské město, tak by tu měly být nějaké pláže, ne? Kolega Holger na jedné byl a tak jsme se na jeho doporučení vydali po Meitetsu Tokoname Line do zastávky Onomachi. Tam jsme sice našli nějaký budhistický areál se hřbitovem, ale místní pláž se nám moc nezamlouvala. Asi máme jiný vkus než Holger a koupání na pláži plné chaluh není nic pro nás. Naštěstí jsme již po cestě viděli o stanici dřív (Shin-Maiko) celkem pěknou pláž na umělém ostrově, tak jsme se tam vydali. Na ostrově se nachází celkem pěkná Blue Sun Beach, která je sice rájem pro surfaře, ale místo na koupání se tam taky našlo. V horkém dni (jako jsou tady ostatně skoro všechny), takové osvěžení přišlo vhod.

Mých pár fotek z dneška je už na svém místě, Honzík snad svoje kvalitnější taky dodá brzy.

Byty jsou sice malé, ale protože nám stejně zbývá čas jenom na přespání, tak to stačí. Trochu z vybavení bytu můžete také vidět na Ronnyho fotkách. Pokud umíte japonsky, tak si můžete informace o bytech přečíst zde, pro ostatní alespoň překlad do angličtiny.

Poslední dobou už mi opravdu připadá, že tento portál není pro mne. Informace tu sice občas ještě nějaké najdu (obvykle když vypoví službu moje děravá paměť, která udrží maximálně informaci, že jsem tu o tom psal), ale jinak vývoj všeho okolo se mi už nějaký ten pátek nezamlouvá.

Update: Kdo chce sledovat můj aktuální blog, je vítán na blog.cihar.com .

Jediné čím se tento portál drží nad vodou je propracovaný systém, který mi umožní snadno zjistit, jestli někdo reagoval na moje komentáře (i když jiná možnost řazení než podle mého posledního komentáře by se hodila), vidět na první pohled, kde jsou nové příspěvky a podobné vymoženosti, které by člověk jinde nenašel.

Ale stačí to? Na nějakou návštěvnost určitě. Nicméně je také potřeba kvalitní obsah. Vybrat si z místní nabídky článků je čím dál tím těžší. Asi už moc věcí sleduji v angličtině. Blogy se už před pár měsíci zvrhly na žumpu, ve které se občas vyskytne něco hodnotného (což je pak dokonce občas převzato jako článek, nebo alespoň nápad pro něj).

S odstupem (tady mělo být časové období, ale jsem líný zjistit datum zavedení blogů) musím dát za pravdu Yetimu, že zavedení blogů je cesta ke zkáze. Vidím jak tu mizí lidé, jejihž názor jsem si rád přečetl, a přemýšlím jestli není čas je následovat. Asi už je na čase takové rozhodnutí udělat a čím dál tím víc si uvědomuji, že musí být stejné jako u lidí, kteří mi tu chybí.

Začnu totálním ignorováním naprosté většiny blogů, včetně mého vlastního, který už stejně poslední dobou žije jinde , zprávičky a články zatím zůstávají v RSS, uvidíme, jak často mě sem něco naláká. Uvidíme jestli bude abclinuxu následovat root s asi tak jednou mojí návštěvou za měsíc :-).