Michal Čihař - Blog Archives for Life

Tento víkend budeme poprvé volit prezidenta v České republice ve volbách. Napsáno k tomu již bylo mnohé, ale výsledek bude podobný jako to obvykle ve většinových volbách bývá - v druhém kole bude spousta lidí volit menší zlo místo toho aby vybírali kandidáta, který jim opravdu vyhovuje.

Většinový systém bohužel takto funguje - podle dosavadních průzkumů to vypadá, že do druhého kola postoupí kandidáti s podporou přibližně čtvrtiny voličů, což není mnoho. Samozřejmě to předpokládá, že průzkumy se budou přibližovat reálnému výsledku, což v posledních volbách moc neplatilo. (Pokud by se někomu dosavadní výsledky průzkumů nelíbily, doporučuji Volební průzkum serveru Žít Česko).

Dá se ale prezident volit jinak, než většinovým systémem? Možné to určitě je, existují totiž i preferenční systémy, kde volič určí pořadí v jakém mu kandidáti vyhovují a výsledkem je jediný kandidát (případně pořadí kandidátů), který je preferovaný před jakýmkoliv jiným. Jedním z příkladů může být Schulzova metoda, která se používá v mnoha organizacích, nejdéle asi v Debianu, kde se takto každý rok volí vedení.

Nicméně očekávat, že by byl zaveden nějaký spravedlivější volební systém je naivní. Pro politiky by to znamenalo, že volič může volit bez obav, že jeho hlas "propadne", a tím by klesly šance mediálně silných kandidátů. Navíc sčítání takovýchto volebních lístků je značně komplikovanější (pokud se bavíme o volbách v papírové podobě, elektronicky to samozřejmě problém není).

Když už to tady popisuji, tak můj volební lístek by v tomto případě vypadal nějak takto:

1. Franz Vladimír Prof. JUDr.
2. Schwarzenberg Karel
3. Fischerová Taťana
4. Roithová Zuzana MUDr. MBA
5. Sobotka Přemysl MUDr.
6. Fischer Jan Ing. CSc.
7. Dienstbier Jiří
8. Bobošíková Jana Ing.
9. Zeman Miloš Ing.

PS: Pokud se divíte proč je Miloš Zeman až na konci, dovolím si připomenout jeden dokument České televize.

Just set up Synology Audio Station for music playback at home. I originally thought about some more open solution, but this was the easiest choice which might still change. Main motivation was that I got really cheaply Synology Remote, what is wireless remote and USB sound card and I was too lazy to set it up with something else.

It works quite nicely but now I'd like to control it from my N950 phone. Synology provide app for iPhone and Android, but others are left in the dark (there is also no documentation about the protocol). The options for me are to write native client or emulate some well know protocol, where I could use existing clients.

Quick googling have shown me python-mpd-server, what looks exactly as half of program I need, so I would have to implement only bindings to (not documented) Audio Station protocol (there is open-syno, which seems to implement this protocol, so at least there will be some hints).

Okay, I'm probably really incorrigible. Not long ago, I've publicly complained that I have too many projects to work on and now I just got commit access to another one (after bothering Richard too much with my patches). Anyway I don't expect to contribute much to colorhug client, but somehow it happened that I needed to fix few bits and that lead to finding another bits to fix.

Also I hope I won't have to touch much of other software in color management stack. Playing with Little CMS was nice experience, though I'd still prefer to be user in this area :-).

Prohlížení statistik, co uživatelé hledají na mém blogu (respektive co zadali do vyhledávače než sem přišli) je většinou poměrně zajímavé.

Před více než měsícem jsem tu sepsal svoje zkušenosti z rekonstrukcí panelákového bytu a tyto jsou nyní zdrojem mnoha překvapení. To že se příspěvek o Panelreko bude objevovat hned mezi prvními výsledky po zadání názvu firmy jsem rozhodně nečekal.

Nicméně ještě větší překvapení je vyhledávací fráze "jak udělat botník". Návod na stavbu botníku rozhodně v mojí recenzi skříní od Amonitu nehledejte, protože kdybych botník vyráběl já, tak by dopadl podstatně hůře.

I've spent this weekend with my girlfriend in Berlin, which is one of the cities staying quite long on list of places to visit. Now I've been there, though there are still lot of reasons to come back in future.

We stayed with great hosts found through CouchSurfing and have seen hopefully all important places in the city. As usual, you can find some pictures in my gallery:

Po stavbě a kuchyni bylo ještě potřeba vyrobit novou vestavnou skříň, botník a věšákovou stěnu. Tato část byla nejrychlejší i nejsnadnější na výběr, protože tyto firmy už jsem si před pár lety oběhal i zjistil reference.

Nakonec jsem se rozhodl poptávat jen u dvou - Amonit a STEN. Po pár iteracích vyhrál Amonit a mohla se podepsat smlouva a zaplatit záloha.

Montáž byla naprosto bez problémů a doufám, že se žádné problémy neobjeví :-).

V pokračování rekonstrukčních příspěvků tentokrát popíši zkušenosti s českými stavebními firmami. Po vybrání kuchyňského studia následovala neméně záludná část a to vybrat dodavatele stavebních prací.

Představení zúčastněných bude mít zčásti podobné obsazení jako minule - z větších firem Panelreko a HS-Interier, pak již jen pár menších firem slibujících rekonstrukce na klíč. Některé z nich se zalekly rozsahu rekonstrukce předem, jiní (Josef Maňák) se raději odmlčeli až po prohlédnutí na místě. Jak již jsem psal dříve, HS-Interier (resp. Svoboda Milan s.r.o.) se s cenou pohybovali poněkud výše než ostatní a tak vypadli velmi brzy.

Ze zbývajících jsem se nakonec rozhodl pro Panelreko a následovalo doladění smlouvy a zaplacení zálohy.

V den převzetí stavby se jen na chvíli přišel podívat šéf zednické party a další den už se začalo bourat. Neproběhlo žádné oficiální předání ani založení stavebního deníku ani zaplacení další (větší) části zálohy podle smlouvy. Pak asi týden práce probíhaly poměrně svižně a bez viditelných problémů. Asi v půlce dalšího týdne si ve firmě všimli, že neproběhly formality na začátku stavby a v době kdy už byla hotová hrubá stavba jsem platil zálohu.

Dosavadní dobrý dojem z rekonstrukce začalo kazit čekání na položení podlahy (ne že by bylo přes termín, ale týden se nic nedělo). Když už podlahář dorazil, zjistil, že má část podlahy jinou barvu a položil jen polovinu. Během toho měl několik veselých telefonátů s dodavatelem podlahy a Panelrekem (Panelreko prý neplatí přes léto včas faktury, tak vám to nemůžeme vyměnit, musíte to vrátit a zaplatit hotově...).

Po položení podlahy mělo dojít k předání, ale pánové si nějak nevšimli, že zapomněli na některé drobnosti - natřít futra, osadit dveře, ... Nakonec jsme se sice dohodli, že se ze smlouvy vyřadí a udělám si je sám, nicméně když už mám firmu, která řeší rekonstrukci na klíč, čekal bych, že si toho aspoň všimnou.

Při předávání zakázky se začaly objevovat problémy - kromě pár drobností (spáry kolem dveří, nezadělané díry po lištování elektriky) to byly praskliny na stropě a křivá podlaha.

Po pár týdnech čekání (do konce týdne se vám ozvou) a bližším prozkoumání prasklin na stropě začalo být jasné, že část stropu nedrží vůbec a bude muset dolů. Aneb z uklizeného bytu se opět stává stavba a týden se všude práší a staví. Zlatý hřebem této opravy je nutnost malovat stěny, na které už není původní barva a ukazuje se, že použitý Primalex Decor má nyní trochu jiný odstín, takže se časem bude muset vymalovat i zbytek pokoje (už se mi nechtělo rozebírat nábytek na stěnách, kde to nebylo nutné). Výsledek na spravovaném stropě má samozřejmě daleko k dokonalosti a rovnému stropu.

Další veselá část reklamací měla teprve přijít - opravy podlahy. Podlahář na sebe nechal pěkně dlouho čekat a dorazil zhruba měsíc od reklamace. Jako první samozřejmě neomylně hodil vinu na zedníky (kteří dělali nivelaci), nicméně nakonec přiznal, že si toho při pokládání taky měl všimnout. Nicméně za neustálého nadávání nakonec podlahu za tři dny srovnal (viz obrázek níže) a krásný měsíc a půl po rekonstrukci bylo hotovo.

Vlastně ještě ne úplně, protože jsem čekal na revizi elektrických rozvodů a zde se opět projevila skvělá koordinace a organizovanost firmy - nejdříve přišel jeden technik na revizi a asi po dvou týdnech mi druhý volá, jestli už u mě někdo revizi dělal.

Výsledná zkušenost je taková, že příště rozhodně nevyberu tuto firmu, protože stejně spousta koordinace a dohadování bylo stejně na mě a celková doba po kterou byl byt rozkopaný byla neuvěřitelná.

Značnou část léta jsem strávil výběrem, objednání a dohledem nad rekonstrukcí části bytu. Když jsem začínal, tak se mi těžko hledaly zkušenosti s poptávanými firmami, rozhodl jsem se svoje zážitky sepsat. První příspěvek se bude věnovat tomu čím výběr vlastně začal - kuchyňskou linkou.

Nejdřív nastalo zjišťování po známých a ptaní se na jejich zkušenosti. Kromě velkých známých firem (Koryna, Hanák, Sykora nebo Gorenje) padlo doporučení i na méně známé jako Katalpa či HS-Interier. Protože mě lákala i možnost mít všechno (včetně stavební části rekonstrukce) na klíč od jedné firmy, přidal jsem si do seznamu i Panelreko.

Pak následoval asi měsíc obíhání výše zmíněných kuchyňských studií a porovnáváním neporovnatelných nabídek. Velké firmy (Hanák, Sykora) z výběru celkem rychle vypadly, protože za srovnatelnou kvalitu si účtovaly podstatně větší peníze. Koryna i Gorenje měli poměrně zajímavou nabídku kuchyně, ale předražené spotřebiče a nelíbila se jim možnost, že bych si je pořídil sám.

Tím se výběr poměrně zúžil a ze zbývajících se mi nejvíce zalíbila nabídka firem Katalpa a HS-Interier, přičemž druhá měla výhodu díky možnosti provedení celé rekonstrukce na klíč. Následovalo u nich zaplacení drobné zálohy a asi měsíc ladění sestavy kuchyňské linky. Když došlo na finální kalkulaci ceny rekonstrukce, tak jsem byl nepříjemně překvapen částkou za stavební práce (cca o 30% vyšší než co jsem měl od konkurence). Pak následovala nevysvětlená změna firmy na Svoboda Milan s.r.o. (podobnost webu s původní firmou HS-Interier je určitě čistě náhodná) a tím totální ztráta důvěry.

S již vyladěným návrhem jsem tedy vyrazil do dvou zbývajících studií - Katalpa a Panelreko. Zde mělo Panelreko výhodu v tom, že již byli téměř jistí dodavatelé stavební části (o té více příště), nicméně tuto výhodu bohatě vykompenzovali (údajnou) přetížeností člověka starajícího se kuchyňské linky a jeho zapomínáním a nezapracováním připomínek k návrhu, se kterým přišel.

Naštěstí mi zůstal ještě jeden favorit - Katalpa. Jejich nabídka i přístup se mi od začátku líbily, jen se jedná čistě o kuchyňské studio a tak jsem se musel rozloučit s jediným dodavatelem a rozdělit zakázku na stavební část a kuchyňskou linku. Stačilo už jen doladit detaily (a rozhodnout se které spotřebiče kupovat přes internet a které přes kuchyňské studio), podepsat objednávku a po dokončení stavební části kuchyň mohla bez problémů stát:

I know ecologists often come with great ideas how to save some random resource. There was a "green" font, which contained holes and was supposed to save ink/toner from printers. It turned out not to be that big saver as the font itself was actually a bit wider than usual...

Today I got to know about "new" file format called WWF. Technically it is just a PDF with disabled printing. Well at least it is not a new format, so users of other operating systems (WWF software is available for Mac OS X only right now) are not lost and can use existing tools to view the files (on Linux you can for example use Evince).

And if Evince rejects to print this document, just disable these restrictions:

gconftool-2 -s /apps/evince/override_restrictions -t bool 1

Is it really helpful for environment to spend resources on creating yet another useless file format?

It looks like quite popular thing on Planet Debian to start using flattr. I registered most of software on which I'm involved already week ago, but I did not have much time publicizing it. Surprisingly people have found things just on flattr without any external links. You can see all of them listed on my flattr profile.

Today I decided to add my blog as a thing and integrated it to my blog, so you can now see flattr button under each post. I decided not to spread this into RSS, at least for now :-).

If you have not yet heard about flattr it is social micropayment site (lot of buzzwords included, so it has to be cool, right?), where you need to register, put there little amount of money and it will be spread each month among projects you "flattr". Sounds like a nice idea for appreciating free software.